Proč jsem se nestal knězem

Jako snad každý křesťan, který pracuje, nebo třeba ještě chodí do školy, nebo je snad v jiném kolektivu, se nevyhne otázkám ohledně své víry. Někdy to jsou otázky obecné, jindy vyplývající z nějaké události, která se propírá aktuálně v médiích a někdy to jsou otázky osobního charakteru. Já dostal od svého nevěřícího spolupracovníka velmi zajímavou otázku: "Proč, když věříš v Boha, jsi nešel na kněze"?

Chtěl jsem odpovědět nějak jednoduše, ale nešlo to. Když jsem byl dospívající kluk, asi bych hned odpověděl, že kvůli celibátu. Hold jsem byl vždycky rodinný typ a jednoduše jsem tak nějak přirozeně toužil po manželce a dětech. Po letech, jak jsem začal mít přátele v řadách kněží a lidech kteří se pohybovali v úzkém kruhu kolem nich, jsem začal chápat církev jako určitou rodinu. Kněz má vlastně spoustu bratrů a sester. Ale ani to mě nepřesvědčilo o tom, abych uvažoval o kněžské službě. Proč tedy jsem se nestal knězem?

Odpověď je jednoduchá. Nemám na to. Kněžská služba je natolik náročná, že na to fakt má jen málokdo. Podívejme se na to reálně: Kněz studuje vysokou školu. Učí se minimálně tři jazyky. Vstoupí do semináře, což už je určitý režim. Po vystudování má plat cca 15 000Kč absolutně neadekvátní svému vzdělání a tomu co dělá. A co dělá? Zpovídá. Každý mu říká svoje starosti a všechny negativa svého života. A ještě chce povzbudit. Dá se to unést? Potom svatební obřady, křty. Jsou to krásné emoce. A pak pohřby a pomazání nemocných. Zase emoce. Často obé v jeden den. Když se všechny ty emoce míchají... dá se to unést? Na každou mši musí napsat kázání, má povinnost modlit se breviář a to nemluvím o administrativní práci! Kněz je zdatný úředník - matrikář. Svatby, křty, pohřby, opravy sakrálních staveb a jejich provoz a organizace lidí co s ním slouží, nebo mu pomáhají. Vyučuje náboženství, připravuje na první svaté přijímání a biřmování, na svatby. Rozhodně to není lehké někoho na svátost připravit a někdy i odmítnout. Zastřešuje aktivitu ve farnosti a ještě nesmí chybět na leckteré kulturní události. Pokud není kněz povahou extrovert, je to opravdu těžké být pořád na očích.

A potom okolí, jak se na něho dívá? Nevěřící, a těch je již většina, ho vnímají jako divného člověka. Často jsou přesvědčení, že je pedofil nebo homosexuál. Proč by přece šel přece za kněze, kdyby byl normální a heterosexuál? Hlavně jsou přesvědčeni, že bere statisícové odměny a tím okrádá celou společnost. Když jde do obchodu, zkoumají obsah jeho košíku a běda, jak by tam byla šunka nebo pivo. Jako kdyby kněz nebyl člověk. Měl by asi jíst jen chleba a vodu. Pozorují ho, jestli náhodou něco špatně neřekne, nebo neudělá špatné gesto. Měl by se dnes a denně omlouvat za středověké úpadky církve. Někteří věřící ho vidí jen v neděli, tak jim přijde, že celý zbytek týdne nic nedělá. Pak jsou naštvaní, že na ně nemá čas. Chtějí často individuální přístup, ale zároveň by neměl nad rámec jejich pasivního chození do kostela po nich nic chtít. Neberou ho často vážně, protože ze své pozice kněze jim přece nemůže rozumět v jejich "normálních" starostech. Někdy je velkým vzorem a příkladem. To je ale také velmi těžké. Jen zmíním, že jsou na něho kladené nároky od nadřízených. A mohl bych psát pořád dál a dál... 

Zkrátka být knězem je strašně těžká a náročná služba. Každý, kdo takto slouží, si zaslouží velký respekt a uznání. Je jasné, že kněz je "jen" člověk a tím pádem není dokonalý. Proto každý kněz nebude mít sympatie všech. To ale neznamená, že je jeho služba proto lehčí, nebo horší.